Jak Astra na SPčko přišla
Toto jsou dva pěkné příspěvky z diskuzní skupiny časopisu K-report - Nízkopodlažní vozy v Ostravě.
Poslal: Jenki čas: Středa, 13.září 2000 - 15:07:
Milé děti,
přečtěte si první část pohádky "Jak Astra na SPčko přišla". Bude - li vám to místy připadat
jako horror, thriller, akční tragikomedie nebo fraška, tím lépe.
Výrobce předepisuje oddeklování, očištění, nakonkorování a zadeklování plošiny pro vozíčkáře.
Dekl byl překryt lištami s dvěma řadami vrutů. Drobnou nevýhodou vrutů se ukázala jejich
čočková hlava; zcela nečekaně po nich šlapali cestující, takže ochodili "šlice" pro nasazení
šroubováku.
Po odsekání vnějších hlav se desku nepodařilo zvednout. "Ti chuji to beztak přilepili", děl
kolega, který se účastnil výroby Aster v Plzni. Zařvala tedy i vnitřní polovina hlav a lišty
odlétly do dáli...
Mezi deskou a zbytkem podlahy byl pouze bordel. "Žeby to chytili zespodu???", ozvalo se, ale
žádné odpovídající šrouby se pod vozem nenacházely. Podrobnější zkoumání pak odhalilo asi
20 imbusových šroubů - lišta byla jen krycí...
Do konce šichty bylo po značném úsilí odšroubováno asi 10 šroubů. Ostatní úspěšně vkorodovaly
do vozu a budou přes noc podrobovány působení těžké chemie. Jestli desku poté zvedneme -
nevíme...
Výrobce předepisuje sejmutí půlkulaté podlahové desky nad kloubem a vybrání svinstva. K tomu
je třeba odsunout vnitřní obložení přechodu. K tomu je třeba povolit 4 x 4 veliké šrouby.
K nim se lze dostat jen po rozebrání obložení portálu. K tomu je třeba rozhodit část madel,
odpojit tlačítko "výstup s kriplkárou" a nouz. otvírání dveří II. Celé je to vylepšeno tím,
že držáček na kryt termostatu v I. článku montoval nějaký šikula metodou vrtačka + nýtky,
čímž sloužil několik obkladových desek chycených suchými zipy v jeden celek, který se bude
v daném místě sqěle odvrtávat :-)))
Pokračování příště !
Po téměř dvou týdnech:
Poslal: Jenki čas: Pondělí, 25.září 2000 - 18:27:
Milé děti,
tak jsem tady s dalším dílem pohádky o Astře. Jistě již netrpělivě čekáte, jak si permoníci
poradili s přirezlým deklem a co tomu říkala Baba Jaga.
Těžká chemie, která by dokonale zničila i devítihlavého draka, neměla na imbusy znatelnější
vlif. Podrobné zkoumání navíc odhalilo, že permoníci v království piva pro jejich utažení
použili větší sílu než má kouzelný prsten, a vnitřní šestihranné díry tak získalý krásný
kruhový tvar. Že by utahovačka typu Sovětskij Komsomolec ? Nastoupila tedy vrtačka, a po
zalomení většího než malého množství vrtáků se konečně přiblížil onen dlouho očekávaný
okamžik. Stačilo již jen dekl pod vozem podepřít panenkou, mužně zapumpovat... a ozvala se
rána.
Ne, nezlomil se. Ladně propružil, odskočil od podlahy a nám se zjevil mechanismus plošiny.
Byl docela v pořádku, což nás potěšilo. Jenom nám trochu kazilo náladu nefunkční nouzové
ovládaní plošiny, protože ovládací bovdeny prostě uhnily.
Zatím však pokračovalo o pár metrů vedle pronikání pod schody. Zde velmi pomohly rady
permoníka se svářečkou, který byl kdysi v městě piva vypomáhat při montáži Aster. Tam asi
mohutně upíjeli pěnivý mok i ve výrobě, protože jinak si nedokážu vysvětlit vznik nové
technologie uchycení nerezových lišt do dřeva metrickými šrouby, doplněnými sem tam šrouby
do plechu. Vruty do dřeva byly jednoznačně v oslabení.
Když jsme poprvé nakoukli do prostor pod schody, upoutal nás pěkně rezavý čep spojující
jednotlivé díly vozu. Zatímco technolog pátral po jakékoliv zmínce o něm (jak a čím mazat,
vůle, údržba... no a našel jsem stejně kulový), permoníci nelenili a chrstli tam žejdlík
oleje. Pak vyčistili, vymyli a povysávali celý prostor a šli na druhou točnu.
Tam chtěli, bláhoví to tvorové, rozebrat jen schodek mezi články, jak to odkoukali na
kloubu 1, čímž by si ušetřili dosti práce a na čep i celý prostor pod ním by pohodlně
dosáhli. Chyba lávky ! Ti, kdož montovali schodový panel č. 2, nahradili šrouby elektrodou.
Tak kyselé xichty jste, milé děti, už dlouho neviděli ! Nezbylo než začít rozebírat i druhý
portál, když tu se náhle ozval výkřik : "To su ale cenzurováno ! Ktery cenzurováno
to tak cenzurováno, ja se na to cenzurováno, to tak zrobit to može enem
cenzurováno nebo cenzurováno, řemeslo breči, cenzurováno do
cenzurováno. Do pěruna s gyzdama takyma, ja bych jim dal, na šachtu s nima !".
Příčinou tohoto bojového pokřiku bylo následující zjištění :
Dekl nad plošinou musel být co nejtenčí. Budiž. Takže byl vyroben z překližky, na kterou
byl z obou stran přilepen 2 mm plech. Budiž. Ale byl hliníkový... už vám to zapaluje ???
Že ne ?
No dobře, milé děti. Kdybyste v hodinách fyziky nechrápaly po prochlastané noci v knajpě,
tak byste si možná vzpomněly na Alessandra Voltu a jeho elektrický článek. Zkrátka: ocelové
šrouby si s hliníkovým plechem v prosolené, vlhké podlaze tak dlouho - a zjevně úspěšně -
vyměňovaly ionty, až se do sebe definitivně zažraly. Jsou sice prostředky, jak těmto
procesům zabránit, ale ve městě piva je asi ještě neznají. Asi nemají důvod - oni to
rozebírat nebudou... taktéž nepovažovali za nutné plech před lepením Altra odmastit, nebo
snad - probůh, tolik práce ! - zdrsnit. Takže jsme jednou rukou Altro lehce sloupli a začali
dekl připravovat na další použití.
Mezitím podivní zaolejovaní skřítkové, znalci podvozků, obhlíželi ony podivné obludy stojící
na pracovišti. Bez jakékoliv úcty se na ně vrhli a odmontovali blatníky a nosiče mazacích
tyčinek, Bonatransáci si stáhli strašlivě sjeté obruče (ne, trávou se nesjely :-) a zmizeli
s nimi do bájného Oderbergu, s bojovým pokřikem "I tohle musí jít navařit !!!". Zatím se
nevrátili.
Pak přišel Libor Veliký, slovutný to revizní technik a znalec všech jezdících potvor.
Pronesl několik kouzelných formulek; namátkou vyberme "křížové míry", "vůle převodovek",
"co to má znamenat", "nevyhovuje" a "nejde". Pak zmizel v dáli, zanechav za sebou zděšené
permoníky - co teď ? Kouzelné knihy dodávané s Astrou mlčely. Nezbylo než přivolat samotné
konstruktéry. Ti shledali vše v pořádku a slíbili, že vystaví glejt, kterým snad Libora
Velikého uklidníme.
Jediní, kteří spali celou dobu klidně, byli elektrikáři. Vyfoukali si svých pár skříní,
očistili půl tuctu stykačů, na nic víc raději nešahali, a tak jim bylo dovoleno na půl
minuty z bezpečné vzdálenosti nahlédnout do kouzelné truhly, označené cizokrajným slovem
ELIN. Sotva se nabažili onoho pohledu, všiml jsem si toho, strašně je zmrdal co tam mají
co lézt a donutil vše zadeklovat z5.
To je zatím vše, milé děti. Naši kupci vyrazili do dáli pro náhradní díly, permoníci z SP
se urgentně vrhli na vykolejenou kačenu a nad Oderbergem se vznášejí mračna dýmu od
navařování ostrouhaných koleček. Astra stojí v koutě na hanbě, cení na nás zuby, ale
nebojte se - my se nedáme !!!
Zpět na stránku "Pelmel"
|