Jak Astra na SPčko přišla

Toto jsou dva pěkné příspěvky z diskuzní skupiny časopisu K-report - Nízkopodlažní vozy v Ostravě.

Poslal: Jenki čas: Středa, 13.září 2000 - 15:07:

Milé děti,
přečtěte si první část pohádky "Jak Astra na SPčko přišla". Bude - li vám to místy připadat jako horror, thriller, akční tragikomedie nebo fraška, tím lépe.

Výrobce předepisuje oddeklování, očištění, nakonkorování a zadeklování plošiny pro vozíčkáře. Dekl byl překryt lištami s dvěma řadami vrutů. Drobnou nevýhodou vrutů se ukázala jejich čočková hlava; zcela nečekaně po nich šlapali cestující, takže ochodili "šlice" pro nasazení šroubováku.

Po odsekání vnějších hlav se desku nepodařilo zvednout. "Ti chuji to beztak přilepili", děl kolega, který se účastnil výroby Aster v Plzni. Zařvala tedy i vnitřní polovina hlav a lišty odlétly do dáli...

Mezi deskou a zbytkem podlahy byl pouze bordel. "Žeby to chytili zespodu???", ozvalo se, ale žádné odpovídající šrouby se pod vozem nenacházely. Podrobnější zkoumání pak odhalilo asi 20 imbusových šroubů - lišta byla jen krycí...
Do konce šichty bylo po značném úsilí odšroubováno asi 10 šroubů. Ostatní úspěšně vkorodovaly do vozu a budou přes noc podrobovány působení těžké chemie. Jestli desku poté zvedneme - nevíme...

Výrobce předepisuje sejmutí půlkulaté podlahové desky nad kloubem a vybrání svinstva. K tomu je třeba odsunout vnitřní obložení přechodu. K tomu je třeba povolit 4 x 4 veliké šrouby. K nim se lze dostat jen po rozebrání obložení portálu. K tomu je třeba rozhodit část madel, odpojit tlačítko "výstup s kriplkárou" a nouz. otvírání dveří II. Celé je to vylepšeno tím, že držáček na kryt termostatu v I. článku montoval nějaký šikula metodou vrtačka + nýtky, čímž sloužil několik obkladových desek chycených suchými zipy v jeden celek, který se bude v daném místě sqěle odvrtávat :-)))
Pokračování příště !

Po téměř dvou týdnech:

Poslal: Jenki čas: Pondělí, 25.září 2000 - 18:27:

Milé děti,
tak jsem tady s dalším dílem pohádky o Astře. Jistě již netrpělivě čekáte, jak si permoníci poradili s přirezlým deklem a co tomu říkala Baba Jaga.
Těžká chemie, která by dokonale zničila i devítihlavého draka, neměla na imbusy znatelnější vlif. Podrobné zkoumání navíc odhalilo, že permoníci v království piva pro jejich utažení použili větší sílu než má kouzelný prsten, a vnitřní šestihranné díry tak získalý krásný kruhový tvar. Že by utahovačka typu Sovětskij Komsomolec ? Nastoupila tedy vrtačka, a po zalomení většího než malého množství vrtáků se konečně přiblížil onen dlouho očekávaný okamžik. Stačilo již jen dekl pod vozem podepřít panenkou, mužně zapumpovat... a ozvala se rána.
Ne, nezlomil se. Ladně propružil, odskočil od podlahy a nám se zjevil mechanismus plošiny. Byl docela v pořádku, což nás potěšilo. Jenom nám trochu kazilo náladu nefunkční nouzové ovládaní plošiny, protože ovládací bovdeny prostě uhnily.
Zatím však pokračovalo o pár metrů vedle pronikání pod schody. Zde velmi pomohly rady permoníka se svářečkou, který byl kdysi v městě piva vypomáhat při montáži Aster. Tam asi mohutně upíjeli pěnivý mok i ve výrobě, protože jinak si nedokážu vysvětlit vznik nové technologie uchycení nerezových lišt do dřeva metrickými šrouby, doplněnými sem tam šrouby do plechu. Vruty do dřeva byly jednoznačně v oslabení.
Když jsme poprvé nakoukli do prostor pod schody, upoutal nás pěkně rezavý čep spojující jednotlivé díly vozu. Zatímco technolog pátral po jakékoliv zmínce o něm (jak a čím mazat, vůle, údržba... no a našel jsem stejně kulový), permoníci nelenili a chrstli tam žejdlík oleje. Pak vyčistili, vymyli a povysávali celý prostor a šli na druhou točnu.
Tam chtěli, bláhoví to tvorové, rozebrat jen schodek mezi články, jak to odkoukali na kloubu 1, čímž by si ušetřili dosti práce a na čep i celý prostor pod ním by pohodlně dosáhli. Chyba lávky ! Ti, kdož montovali schodový panel č. 2, nahradili šrouby elektrodou. Tak kyselé xichty jste, milé děti, už dlouho neviděli ! Nezbylo než začít rozebírat i druhý portál, když tu se náhle ozval výkřik : "To su ale cenzurováno ! Ktery cenzurováno to tak cenzurováno, ja se na to cenzurováno, to tak zrobit to može enem cenzurováno nebo cenzurováno, řemeslo breči, cenzurováno do cenzurováno. Do pěruna s gyzdama takyma, ja bych jim dal, na šachtu s nima !".
Příčinou tohoto bojového pokřiku bylo následující zjištění :
Dekl nad plošinou musel být co nejtenčí. Budiž. Takže byl vyroben z překližky, na kterou byl z obou stran přilepen 2 mm plech. Budiž. Ale byl hliníkový... už vám to zapaluje ???
Že ne ?
No dobře, milé děti. Kdybyste v hodinách fyziky nechrápaly po prochlastané noci v knajpě, tak byste si možná vzpomněly na Alessandra Voltu a jeho elektrický článek. Zkrátka: ocelové šrouby si s hliníkovým plechem v prosolené, vlhké podlaze tak dlouho - a zjevně úspěšně - vyměňovaly ionty, až se do sebe definitivně zažraly. Jsou sice prostředky, jak těmto procesům zabránit, ale ve městě piva je asi ještě neznají. Asi nemají důvod - oni to rozebírat nebudou... taktéž nepovažovali za nutné plech před lepením Altra odmastit, nebo snad - probůh, tolik práce ! - zdrsnit. Takže jsme jednou rukou Altro lehce sloupli a začali dekl připravovat na další použití.
Mezitím podivní zaolejovaní skřítkové, znalci podvozků, obhlíželi ony podivné obludy stojící na pracovišti. Bez jakékoliv úcty se na ně vrhli a odmontovali blatníky a nosiče mazacích tyčinek, Bonatransáci si stáhli strašlivě sjeté obruče (ne, trávou se nesjely :-) a zmizeli s nimi do bájného Oderbergu, s bojovým pokřikem "I tohle musí jít navařit !!!". Zatím se nevrátili.
Pak přišel Libor Veliký, slovutný to revizní technik a znalec všech jezdících potvor. Pronesl několik kouzelných formulek; namátkou vyberme "křížové míry", "vůle převodovek", "co to má znamenat", "nevyhovuje" a "nejde". Pak zmizel v dáli, zanechav za sebou zděšené permoníky - co teď ? Kouzelné knihy dodávané s Astrou mlčely. Nezbylo než přivolat samotné konstruktéry. Ti shledali vše v pořádku a slíbili, že vystaví glejt, kterým snad Libora Velikého uklidníme.
Jediní, kteří spali celou dobu klidně, byli elektrikáři. Vyfoukali si svých pár skříní, očistili půl tuctu stykačů, na nic víc raději nešahali, a tak jim bylo dovoleno na půl minuty z bezpečné vzdálenosti nahlédnout do kouzelné truhly, označené cizokrajným slovem ELIN. Sotva se nabažili onoho pohledu, všiml jsem si toho, strašně je zmrdal co tam mají co lézt a donutil vše zadeklovat z5.
To je zatím vše, milé děti. Naši kupci vyrazili do dáli pro náhradní díly, permoníci z SP se urgentně vrhli na vykolejenou kačenu a nad Oderbergem se vznášejí mračna dýmu od navařování ostrouhaných koleček. Astra stojí v koutě na hanbě, cení na nás zuby, ale nebojte se - my se nedáme !!!